Memorial Air Show: TŘICET

foto: Karel Pech, DENÍK

Patnáctý ročník Memorial Air Show skončil. Při tom příštím uplyne třicet let od prvního. To se psal rok 1991. Lidé narození v tom roce jsou dnes dospělí a bude jim třicet. A možná, že již mají děti, které vodí na letiště a dívají se společně na letadýlka. Možná, že na stejná jako před třiceti lety. Možná, že na letišti potkávají stejné piloty, které tu potkávali, když sami byli dětmi. Někteří dnešní piloti se před třiceti lety narodili a dnes vystupují. Někteří již bohužel nejsou mezi námi.

Memorial Air Show zasáhla již tři generace. Na letišti jsme třicet let stále ta parta která každý rok učiní zářez do pomyslné pažby jednotlivých ročníků. Jenom jsme všichni zestárli o třicet let. Někteří, co tenhle letecký cirkus pomáhali rozjíždět tu již nejsou. Některým bylo letos třicet. A některým bylo před třiceti lety třicet.

Když zdraví a Bůh dá, za třicet let uvidíme na nebi ty, kteří dnes vedle svých tatínků pilotů sedí v kočárku. Bude jim třicet a možná, že přivedou své děti na letiště. A Memorial Air Show bude slavit dalších třicet. To však bude vyžadovat dalších třicet let energie a nadšení.

Byl to opět krásný víkend, kterému předcházely tisíce hodin příprav. Myslím, že se nám to všem povedlo. Všichni byli úžasní...

Je devatenáct-třicet večer a roudnické letiště je prázdné. Kolik tisíc návštěvníků přišlo jsme ještě nespočítali. Možná dvacet, možná třicet. Vypínám Facebook a webový editor a jedu domů. Zítra na mě čekají běžné pracovní povinnosti. Například již konečně musím posekat trávu. Už má minimálně třicet...

S díky všem, co to oddřeli

Lukas Wünsch
Aeroklub Roudnice