Recept na více volných parkovacích míst? Prodejte své jedno, dvě auta a budou!

11.03.2021

 Otázka měst zacpaných auty, nedostatek parkovacích míst a jak to řešit lidi hodně rozděluje. Očekávám, že za následující řádky dostanu hodně "naloženo", ale napíšu co si myslím a hlavně: co jinde ve světě funguje, protože je tam okolnosti nakonec donutily. Jen my stále vzdorujeme. Marně.

Před časem jsem začal na Facebooku debatu na téma množství parkovacích míst ve městě, proč se s tím nic nedělá, vždyť je to tak jasné, jak facka. Auta přibývají, tak ať se staví parkoviště. Zdánlivě jednoduché řešení.

Tak si na začátek nalijeme čistého vína a řeknu to na plnou hubu (s prominutím): parkovacích míst už nikdy nebude dost, pokud se lidi, kteří bydlí ve městech nezačnou zbavovat svých druhých, třetích, čtvrtých a patách aut v rodině. Nebude.

Proč? Fakta: v roce 1990 mělo v ČR 1000 lidí 150 aut. V roce 2013 už 350 a teď? Tipněte si: 650, Praha má přes 800. Přičemž nikde na světě toto číslo nepřesáhlo poměr 1000 aut na 1000 lidí. To se již každé město totálně ucpalo - kolaps, město stojí a lidi si uvědomí, že jim je od dnešního dne auto ve městě k ničemu. To se stalo v řadě měst a to číslo je stejné. Tisíc na tisíc. No a jak vidíte, tam přesně spějeme.

Myslíte si, že redukovat dobrovolně své rodinné a firemní flotily je utopie? Tak řeknu příklad Vídně: Počet vozidel na 1000 obyvatel zde klesá. Předloni to bylo 350 a do roku 2030 chtějí obyvatelé vlastnit jen 250/1000. Nechtějí mít město zacpané auty. Chtějí chodit pěšky, jezdit na kole, koloběžce, tramvají, autobusem. My přesně toto nechceme. Možná tak o tom mluvit, ale ne to dělat. Slyším jen: kde uděláte další parkoviště? Na co platíte autobusy, chceme auta? Na co kola? Nikdo to nechce, chceme každý auto.

Myslíme totiž stále jinak. Ale je to přirozený vývoj. Po revoluci jsme prodali embéčka a dotáhli staré "piksly" západnách značek do našich měst. Jak jsme bohatli, koupili jsme nové Škodovky, pak nové západní vozy, pak druhé do rodiny, pak třetí, někdo čtvrté. A teď jsme přesně v té fázi, kdy to nemáme kam večer postavit. Víte, že v některých městech vám nezaregistrují auto, když nepřinesete nájemní smlouvu na místo - garáž, kde budete parkovat? Když nezačneme jinak dopravně myslet = zamyslet se, jestli potřebuji v rodině tolik aut, taky to tu jednou bude.

Každý rok přibývá v Litoměřicích desítky nových míst pro auta. Některý rok je to více, jiný rok méně. Ano, ačkoliv se stále nedělají velká centrální parkoviště pro tisíce aut, tak úpravou veřejného prostranství se vždy desítky míst najdou. Kde? Tak třeba Palachova ulice má teď o 40 míst více. Nebo se před pár lety namalovala parkoviště pod horním nádražím (před tím to nešlo, je to majetek drah). Dva příklady za desítky jiných. Že je to málo? Ano, je. Protože do ulic se prostě víc aut fyzicky nevejde. To není o názoru, to je fakt. Vzpomeňte si na statistiku na začátku: takže před cca 10 lety bylo v Litoměřicích asi tak 7000 aut, v roce 2020 je to 14000 aut. O 7000 více, to je řada stojících aut asi 35 kilometrů. A kupujeme auta dále. Protože je vytěžujeme méně. Loni cestovalo v jednom osobním autě jen 1,3 člověka a číslo klesá. Protože každý chce jet ve svém.

Namítnete: tak postavte parkoviště. Ok. Když se staví parkoviště počítá se v nákladech 300.000 korun na jedno místo a pak se to vynásobí. Kdybyž tedy budeme chtít postavit parkoviště pro naše město, aby to mělo smysl, řekněme pro 2000 aut, tak je to 600 miliónů. Město má na investice asi tak 60 milionů ročně. Zní to to jako výmluvy? Možná. Ale jsou to holá fakta. Neříkám, že nejsou nějaká v plánu. Pro 100-200 aut. Ale má to vlastně smysl, když jsme to dočetli až sem? Tak určitě má, ale opět upřímně: ničemu to vlastně moc nepomůže. Než se postaví, přibude v Litoměřicích dalších třeba 2-3 tisíce aut.  

A dříve, než mě začnete kamenovat, přečtěte si rozhovor s dánským architektem a urbanistou, jedničkou ve svém oboru. Rozhovor je z roku 2016 a zjistíte, že tenkrát měla Praha 536 aut / 1000 ob., dnes přes 800.

https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/jan-gehl-praha-se-zasekla-v-devadesatych-letech-20161019.html