Pane ministře: raději nedělejte vůbec nic!

Každý rok, kdy připravujeme letecký den v Roudnici nad Labem přebírá záštitu nad akcí řada významných představitelů státu. Občas se nabídne i nějaký ministr sám od sebe, že by nám rád pomohl, kdyby něco "skřípalo". Asi před 15 lety se nám tak nabídl tehdejší ministr dopravy. "Kdyby něco, tak mi zavolejte, já to provětrám!", zněla jeho nabídka.

Tak jsme mu na ministerstvo tu a tam poslali nějakou písemnost, jako například pozvánku zástupce jiného státu, či ambasády na akci k vyřízení. Občas jsme potřebovali pomoci s účastí letadel z jiných států a tam se ministerská přímluva vždy hodí. Nepříjemným rozčarováním však bylo, že všechny písemnosti byly vyřízeny buď zcela špatně, nebo vůbec. Když s takovou "pomocí" přetekl pohár trpělivosti a kolega zjistil, že pan ministr opět něco "zpackal", popadl podklady, dojel přímo na ministerstvo, ve svém batikovaném tričku a riflích od malty a proletěl sekretariátem směrem ke dveřím, za kterými zrovna zasedalo půl vlády. Bylo to takovým fofrem, že ani sekretářky jej nestačili zastavit. Rozrazil dveře, hodil nevyřízené podklady ministrovi přímo před nos a pravil: "Nezlobte se na mě, ale Vy na co sáhnete, to zpackáte! Takhle si spolupráci opravdu nepředstavuji. To aby jeden za vámi chodil a hlídal Vás!". Zaskočený ministr se začal před zraky překvapených vládních kolegů omlouvat: "Já se Vám moc omlouvám ... Já vím ... Mně se to občas nějak pokazí ...", a pokračoval: "Hele, já opravdu chci pomoci. Tak to musíme vymyslet nějak jinak, abych Vám pomáhal. Co myslíte, šlo by to nějak?". Kolega se vůbec nezamyslel a pravil: "Já myslím, že by tu jedna možnost byla! Nejvíc mi pomůžete, když už nebudete dělat vůbec nic!".

Přeji nám do toho nového roku hodně zdraví, sil a energie měnit svět. A místo těch, co nám v tom snažení hází klacky pod nohy raději ty, co nedělají vůbec nic! Někdy je to fakt lepší ...