Existuje Ježíšek?
Je tomu více než 100 let, co jedna holčička chtěla přijít na kloub vánočnímu tajemství. Jmenovala se Virginie, žila v New Yorku a jednoho prosincového dne roku 1897 napsala deníku Sun následující dopis:
Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Ježíšek neexistuje. Táta tvrdí, že vy píšete vždycky pravdu, tak mi, prosím, řekněte: Existuje Ježíšek?
V redakci nejdříve zavládly rozpaky, pak ale šéfredaktor Francis Church rozhodl, že důvěru malé čtenářky ve vševědoucnost a pravdomluvnost médií nelze zklamat a pokládal záležitost za tak závažnou, že osmileté Virginii odpověděl osobně, a to na titulní straně.
Milá Virginie,
Tvojí malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí. Věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili co opravdu je.
Ano, Ježíšek existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. A proto, že toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu.
Jak ponurý by byl svět bez Ježíška. To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poesii, ani nic z toho, co život činí snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout.
Ježíšek existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý den vyslal lidi, kteří by Ježíška chytili, ale žádný z nich by ho nespatřil.
Co by to dokázalo? Že žádný člověk ho nevidí jen tak a to by nedokazovalo vůbec nic, protože nejdůležitější věci bývají mnohdy skryty naším zrakům. Například víly, které tančí při měsíčním světle na paloučku a přesto existují. Cokoli vidíš, nikdy nespatříš všechno.
Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné obrazce, najdeš pár pestrých střípků, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie a láska. Potom nejednou spatříme všechnu krásu a nádheru za nimi.
Je to také pravda, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Ježíšek žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za 10x deset tisíc let, aby potěšil děti, jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce.
Veselé vánoce Ti přeje Tvůj Francis Church
Ta výměna dopisů se odehrála v prosinci 1897 a deník Sun jí od té doby uveřejňoval v předvánočním čase na titulní stránce každý rok znovu a znovu. Ještě po smrti Francise Churche i Virginie, celých 54 let až do roku 1950, kdy zanikl.
Ale tehdy převzaly tu tradici četné noviny a časopisy po celém světě, všechny přetiskují oba dopisy, dávnou dětskou otázku i nadčasově moudrou, úsměvnou odpověď. Ta stoletá štafeta je tak předávána dalším a dalším generacím. Nese tiché poselství naděje i do našich časů, poznamenaných zlobou a chvatem, vražedným sobectvím a popřením všech hodnot.
Takže, přejme tomuto poselství mnoho dlouhých let. Přejme mu, aby jehličí vánočních stromů vonělo nejen dětskými nadějemi i nadále.
zdroj: František Novotný, Dobré ráno s Dvojkou 11.12.2016 7:45, Český rozhlas