Doba bonzová?

Říká se, že český národ má ve své povaze jednu takovou vlastnost. Ta se projevuje zejména ve chvílích, kdy na něj někdo šlape. Projevuje se jen u některých jedinců a říká se tomu "bonzování", nebo-li donášení, žalování, práskání či udávání.

Každý z nás si asi vzpomene na své dětství, kdy řešil dilema říct - či neříct? Třeba když byl svědkem nějaké nepravosti - dejme tomu, když malý Pepíček zbořil Aničce hrad z písku a když pak paní učitelka (tehdy ještě soudružka) vyšetřovala 'kdo to byl?'.

Mám prozradit, že to byl Pepíček? Ten pak dostane trest - ale zasloužený, protože hrad z písku se bourat Aničce nemá. Nebo zatajit, že vím kdo to byl, třeba i zalhat, paní učitelka neodhalí škůdce a Anička bude svědkem bezpráví? Je lepší pocit z toho když lží kryjeme pravdu, a nebo když se odvážně zastaneme bezpráví? Má si poškozený ze situace odnést, že "nikdo se tě nezastane, nikdo ti nepomůže a že bezpráví se právě stalo součástí mého života" a nebo si má lump odnést, že "zlo se nevyplácí, neměl jsem to dělat, dostanu trest a příště už to neudělám"?

V těchto dnech (ale kupodivu i před tím) se na nás na všechny valí řada různých nařízení a opatření, která měla a nadále mají ochránit nás všechny. Vzpomeňte: moje chrání tebe - tvoje chrání mě. A právě tato doba je prý živnou půdou pro udavače, práskače, žalovníčky, donašeče - tedy "bonzáky". A jsme opět u onoho pomyslného dilematu u hradu z písku, který někdo bourá. Je tu něco, co se má dodržovat a mají to dodržovat všichni. Proč nám tedy přijde jako udávání, když se někdo ozve a upozorní na někoho, kdo nedodržuje pravidla. Kdyby je dodržoval, nikdo by nežaloval. Mám tedy upozornit na někoho, kdo nedodržuje pravidla a aby si klidně odnesl oprávněný trest? Nebo mám "držet hubu" aby si on odnesl, že pravidla se dodržovat nemusí?

Jistě bychom si všichni přáli svět, kdy všichni dodržují pravidla a je bez policistů, prokurátorů, soudců a trestů. Jenomže svět takový není. Vyskytuje se skupina těch, kteří na pravidla kašlou a je jen na nás, co jim strpíme. Bylo to tak před krizí a uvidíme, zda tomu tak bude po ní. Slušných lidí bylo a bude vždy většina. Jenom nám otravuje život pár těch, kteří si dělají co chtějí, bourají hrady z písku a stále jim to prochází. A my slušní řešíme, aby náhodou o nás lump neřekl, že bonzujeme.