Ale on to dělá taky!

Vzpomínáte si na tuto oblíbenou větu z našich dětských let? Řada lidí na ní nezapomněla a používá ji do svých let dospělých. Důvod je jednoduchý: odkloněním pozornosti na někoho jiného. Kdo ovládá techniku asertivního chování, které se říká "zadrhnutá gramofonová deska", tak ví, jak reagovat.

Tak například nedávno jsem byl u toho, když policie řešila dopravní přestupek. Dotyčný řidič, stojíce vedle svého vozidla zaparkovaného všemi čtyřmi na chodníku, vůbec neřešil svůj prohřešek. Neustále poukazoval na to co tamten, co onen, co by policie měla raději dělat, co by na radnici měli a neměli ... A tak dále, a tak dále. Jen pro informaci, v Rakousku nebo Německu se za smlouvání s policií přiráží k pokutě "vysokohorský příplatek". Proč ale dotyčný, kterému již dětská léta dávno skončila, neřešil podstatu problému ne jako malé dítě, alejako chlap: ano, máte pravdu, dělám něco co nemám. Mrzí mě to a již se to nebude opakovat. Dnes domluvou a příště za dva tisíce. Děkuji. Beru na vědomí a přeji hezký den.

Pamatuji se, jak jsem v patnácti byl poprvé v Bavorsku na letní brigádě jako skladník. Postup, který byl jasně daný pro vyřizování objednávek mě přišel nějaký divný a pomalý a tak jsem si všiml, jak ještě jeden brigádník má vlastní postup, který je mnohem jednodušší. Když si mého počínání po pár dnech všiml můj šéf, přišel za mnou a velmi přátelským, ale nesmlouvavým dotazem se optal: "Lukas, warum machst Du es so? (proč to tak děláš?). Tak se to nemá dělat." - pokračoval. Odpověděl jsem mu, že tak jak se to dělá, je nepraktické, že já to dělám protože to tamten dělá také tak a přijde mi to tak lepší. Popsal jsem mu co by se mělo a co by se naopak nemělo změnit v postupech. Usmál se a opět kamarádsky pravil: "Dobře, já se na to podívám. Ale teď půjdeš a budeš to dělat tak, jak firma chce. Podívej se, Ty jsi tady od toho, abys nakládal objednávky podle provozního postupu. To že to dělá někdo jiný chybně je pro Tebe nerelevantní. Nejsi zde, abys myslel. Ten, kdo je placen za to, aby se tady přemýšlelo jsem já! Když budeš něco měnit, přijdeš za mnou a já to rozhodnu. Do té doby nebudeš myslet, ale dělat podle předpisu! Jasné?"

Strávil jsem v této firmě pak ještě jednu letní brigádu. Šéf byl stále kamarádský, ale vyžadoval striktní dodržování předpisů a známý německý Ordnung (pořádek). Možná i to přispělo k mé výchově, že o předpisech se sice může diskutovat, ale musí se dodržovat. A argument, že takhle to dělá tamten taky, přispívá pouze k tomu našemu jednomu velkému chaosu...