"Proč pes vrtí ocasem? Protože kdyby byl ocas chytřejší než pes, tak vrtí psem!"

Všimli jste si někdy, že historické události, jako jsou pády režimů a vlád přicházejí ve stejný časový okamžik? Nejsem sice historik, už sice něco pamatuju, ale pamětník také ještě nejsem. Kam mi ale paměť sahá, tak: československý lid se na odpor fašismu nepostavil na začátku jeho nástupu. Bylo to naopak, na začátku nástupu režimů přichází...

Z profesního leteckého života jsem si odnesl do běžného života několik věcí, které se týkají dodržování předpisů, kritického zhodnocení doporučených postupů a uvědomění si následků svého rozhodnutí.

Otázka měst zacpaných auty, nedostatek parkovacích míst a jak to řešit lidi hodně rozděluje. Očekávám, že za následující řádky dostanu hodně "naloženo", ale napíšu co si myslím a hlavně: co jinde ve světě funguje, protože je tam okolnosti nakonec donutily. Jen my stále vzdorujeme. Marně.

Existuje takové jednoduché pravidlo, podle kterého moudrý člověk pozná, že něco dělá "blbě". To je, když už mu několikátý člověk říká, že nemá pravdu a nebo že to co dělá, dělá špatně. Moudrý člověk se v tu chvíli zastaví, zamyslí se sám nad sebou a řekne si, zda náhodou všichni nemají pravdu? Protože je přece divné, že by se všichni pletli....

Vyprávěl mi jeden řidič autobusu, jak mu nastupovala jedna šarmantní postarší dáma předními dveřmi do vozu, mávala občankou a s milým úsměvem radostně pravila: "Dneska už jedu zadarmo!". Načež ten řidič se na ní také velmi mile a přátelsky usmál a odvětil: "Nikoliv, milostivá. Dneska to za Vás platí někdo jiný!".

Zběsilost opatření opravdu nebere konce. Když už vypadne nějaké rozumné, tak se na něj zase kašle. Není se však čemu divit, že pravidla neplatí, neb je nejvyšší papaláši sami nedodržují (a nemluvím tak ani moc o nočních pijatikách - pardon: pracovních cestách, ale třeba o dodržování zákonů a Ústavy). Také konečně zavedené systémy (PES) se mění...

Za "socíku" se říkal takový vtip, který však krásně popisoval marnost tehdejšího režimu.
Jmenoval se: Pět fází socialistického plánování.

Občas, když někam jedu autem, beru s sebou kamaráda, aby cesta rychleji ubíhala. Protože mi už není osmnáct, jezdím již tak nějak normálně. To znamená že polovina řidičů mě již předjíždí. Naposledy jsme si takhle jeli po rovném úseku, na tempomatu 80. Za mnou se objevila oktávka, dojela nás, "vyhodila" blinkr a bezpečně nás předjela. Tedy musela...

Byl jsem požádán redakcí Litoměřicka24 o rozhovor na téma minulosti, přítomnosti i budoucnosti Zahrady Čech. Celý přepis rozhovoru si přečtěte zde:

U aerolinek létala jedna šéf-stevardka. Byla to taková zmatkářka, chvilku hop, chvilku trop. Za normálních situací byla fajn, jakmile však došlo k nějaké mimořádné situaci vymýšlela neuvěřitelné věci. Při jednom letu došlo na letadle ke špatné indikaci jednoho sytému a tak posádka měla přejít do "nouzového režimu" a dále postupovat podle...

Říká se, že český národ má ve své povaze jednu takovou vlastnost. Ta se projevuje zejména ve chvílích, kdy na něj někdo šlape. Projevuje se jen u některých jedinců a říká se tomu "bonzování", nebo-li donášení, žalování, práskání či udávání.

Méně tepla na chodbách, výpovědi zaměstnancům, delší čekací lhůty ...

Patnáctý ročník Memorial Air Show skončil. Při tom příštím uplyne třicet let od prvního. To se psal rok 1991. Lidé narození v tom roce jsou dnes dospělí a bude jim třicet. A možná, že již mají děti, které vodí na letiště a dívají se společně na letadýlka. Možná, že na stejná jako před třiceti lety. Možná, že na letišti potkávají...

Mnoho nás propadlo kouzlu jedné stopy a zjistilo, že na kole se nestojí v zácpě a dá se jet i jinudy, než jedou auta. Je to levnější, zdravější, rychlejší. Ovšem až do té chvíle, kdy od příslušníka obdržíte pozornost v podobě několika stovek za jízdu v zákazu vjezdu, nebo v jednosměrce. Aby města vyšla vstříc požadavkům na legální oboustranné...